O tomhle autě jsem
se dozvěděl už kdysi, když jsem ležel v nemocnici, všichni jsme se tam nudili,
tak jsme si povídali, o čem se dalo. Přišla řeč i na to, že se zajímám o
veterány a kamarád vedle na posteli (motocyklový závodník a kaskadér) hned
pookřál, že má taky veterána-Opel Rekord ze 60.let, a že si ho chce dát
dohromady. Uteklo pár let a zničehonic zvoní telefon, volá právě tenhle kamarád-
jestli si vzpomínám na jeho Opela, že už na to asi nikdy nebude mít čas,
že mu zabírá místo atd. a jestli prý bych nevěděl o někom, kdo by ho chtěl.
Ani jsem nevěděl, jak tento typ vlastně vypadá, ale asi právě proto mě
tohle auto začalo zajímat. To se ví, že jsem hned o jednom zájemci věděl...
Dohodli jsme se na výměně za motorku ČZ 150c v pěkném stavu. Oplík se ke mě
záhy stěhoval, i když motorka byla ještě složená v krabicích v koutě stodoly...
Auto bylo na první pohled ve slušném stavu a prý do garáže samo dojelo.
Na druhý pohled to ale už zas tak slavné nebylo, postupně jsem zjišťoval,
že nejsou původní zadní světla (která stále ne a ne sehnat), že chybí ozdobné lišty,
že prýská lak,
že má každá sedačka jinou barvu, že jsou dosti amatérsky opravené prahy
atd. atd. Nejhorší bylo, když jsem začal dloubat do laku-snad všude je
asi 4mm vrstva kytu... Ale při pohledu zespodu jsem žasnul-na celé podlaze
jsem našel asi tři malé puchýře, jinak vše nedotčené! Původní majitel
vše opravdu poctivě natřel a nejen zvenku, ale také vystříkal dutiny...
Na celém autě (když nepočítám prahy) jsem našel asi tři prorezlé dirky skrz,
což se při tvaru tohoto auta a jeho stáří téměř rovná zázraku. Zkusil jsem
nafouknout kola, zkontroloval jsem olej, vodu, brzdovku apod.-vše v pořádku,
a zkusil jsem nastartovat. Problém byl s 6V akumulátorem, navíc už auto
nemá nouzovou startovací kliku, což mi oproti stejšnu přijde jako strašlivá nevýhoda,
ale nakonec se přeci jen motor roztočil. Šel opravdu pěkně, tak jsme nasedli
do auta a šli se projet. Hned jsem zkusil brzdy a nedělo se skoro nic. Brzdit
nohou o silnici, asi bych zastavil rychleji.... Tak jsme opatrně dojeli k lesu a
nazpátek a vrátili se domů. Brzdy měly vzadu spálené obložení, byla ucpaná
přívodní hadice k zadní nápravě, přední brzdy mastné.... Vše se napravilo,
opravili jsme výfuk, totálně sbastlenou elektroinstalaci, opravil jsem rezavá místa,
seřídil ventily a podobné maličkosti... Teď už jen sehnat ty původní zadní světla,
aby se mohl dát nový lak, ušít potahy na sedačky a doladit pár drobností a bude hotovo....
Chtěl bych někdy vyjet i na nějaký sraz, ale nevím, jestli budu vítaným hostem. Rekord
je starší než můj "stejšn" 1202, ale když stojí vedle sebe, asi málokdo by to tak odhadoval.
Opel byl na svou dobu asi hodně moderní a proto i dnes moc ani jako veterán nevypadá.
Projížďka tímto vozem je ale opravdu zajímavý zážitek. Po nasednutí doslova zapadnete
do nejměkčích sedaček jaké jsem kdy viděl (zvlášť vzadu), můžete se hned rozvalit jak doma v obýváku, ani pro
opravdu velké lidi ať už na výšku či na šířku tu není málo místa. Po rozjezdu na první pohled zaujme tachometr, který nemá
ručku, ale zleva doprava vyjíždí zelený proužek, ten po překročení 50km/h zoranžoví a
po překročení 90km prý (ještě jsem to nezkoušel) zčervená. Ovládání je na svou dobu
překvapivě snadné a nenáročné. Také pérování není moc normální,
nedoporučuju jízdu tímto autem lidem, kteří trpí mořskou nemocí. Je zde opravdu znát,
že Opel od nepaměti patří pod Americké GM. Při jízdě po nerovnostech je v autě krásné ticho,
ale připadáte si jak na lodi plující po rozbouřeném moři....