I když si na svojí "stopadinu" nemůžu stěžovat a najezdil jsem na ní už pěkných pár tisíc kilometrů, přeci jen jsem si říkal, že by se mi líbilo něco silnějšího a s trochu mohutnějším zvukem, pro lepší jízdu ve dvou a v neposlední řadě jsem si také pohrával s myšlenkou připojení sajdkáry... To samozřejmě u stopadesátky nepřipadá v úvahu. Kdysi dávno, když jsem jezdil ještě na tříkolce, dostali jsme zbytky Jawy 250. To obnášelo rám, motor a vidle. Spoustu dalších dílů jsme taky měli doma, co chybělo, to jsem celkem bez problémů sehnal na burzách. Největší radost mi udělaly původní-nově nachromované výfuky, nejsou sice dokonalé, ale několik tisíc jen do chromů se mi investovat nechtělo, to by ještě teď motorka nebyla hotová. Tu radost mi udělalo to, že jsem po nastartování zjistil, že mají oproti replikám o moc hezčí zvuk. Je to divné, ale je to tak. Ale to předbíháme... V první řadě jsem sehnal kola, aby se dalo to torzo po garáži aspoň přetlačovat. Namontoval jsem motor, zkusil jsem si s ním pootočit, zařadit všechny kvalty apod., abych zjistil, jestli půjde nastartovat. Motor vypadal bez problémů, ale při řazení jsem poněkud zesmutněl, protože při přeřazení na trojku nešla ven dvojka, takže se kously přes sebe. Startování se tedy nekonalo. Když už byl motor v rámu, vzal jsem veškerou plechařinu a začal montovat. Plechy byly sice každý z jiné motorky, ale myslel jsem si, že u kývačky, která se vyráběla hromadně, by všechno mohlo pasovat. Po prvním smontování vypadala motorka jako by byla nemocná. Každý díl měl díry jinde, ještě navíc byly trochu zprohýbané, takže na sebe vůbec nepasovaly. Např. kastlík na baterku jsem nedostal do prostoru jemu určenému vůbec. Všechno jsem zase shodil a začal vyklepávat a spasovávat. Zjistil jsem, že díly nejsou až tak dobré, jak jsem si původně myslel, že jsou pod barvou praskliny a různé díry navíc, takže přišel ke slovu i autogen. Stačilo jen pár hodin práce a už si dvěapůle začínala být zase po pár desítkách let podobná. Abych mohl udělat díru na držák, připojil jsem i rám sajdkáry, kterou jsem už dříve také sehnal. Když už to bylo tak pěkně smontované, vytlačil jsem celou tuto sestavu na kopec a jal se vyzkoušet vlastnosti sajdkáry. Všichni mě varovali, že je to úplně jiné, než na normální motorce. A taky že jo. Rozjel jsem se asi na 30km/h a už jsem měl plné ruce. Nejen kvůli svému "umění", ale také proto, že jsem to jen tak poskládal a moc jsem si nelámal hlavu se seřízením... Pro začátek mi to opravdu stačilo, tak jsem vše zas rozmontoval, plechy začal lakovat a po večerech jsem pracoval na motoru. Po rozpůlení na mě vypadla zlomená řadící vidlička. Tu jsem naštěstí měl náhradní, stačilo ji vyměnit a převodovku vyčistit a přeměřit. Na motoru jsem neshledal žádné vady, tak jsem ho "jen" vyčistil, vyleštil kanály, umyl kartery, přeleštil víka a složil. Na podzim přišla nová škola, takže motorka musela stranou. Na jaře jsem už začal být nervózní, abych ji stihnul dodělat do Roztok, o víkendech jsem začal skládat. Na poslední chvíli, pět dní před soutěží byla motorka hotová a vydal jsem se na ní do Prahy. Po počátečních problémech s cívkou (která měla opravdu pěkně skrytou vadu), klaksonem, který nehoukal, ale pořád vybíjel baterku a podobných dětských nemocech jsem úspěšně dojel. Ale pořád mě trochu vyvádělo z míry podivné lehké cvakání z motoru. V týdnu jsem se byl ještě projet a najednou na jedné křižovatce při rozjezdu něco cvaklo. Zastavil jsem, motor běžel, ale když jsem se znovu rozjel, z převodovky se ozýval rachot jak ze sbíječky. Motorku jsem za stálého cvakání dotlačil domů a večer přemýšlel co dál. Sraz za tři dny a motorka nejede. A já se tak těšil... Už jsem myslel, že do Roztok budu muset jen jako divák. Ale naděje ještě byla. Když zítra vyndám motor, pozítří ho odvezu na chalupu, rozpůlím a povede se ho spravit, složit a ještě večer namontovat zpátky, můžu ráno do Roztok. Kdo někdy vyndaval motor z kývačky ví, že to neznamená vyndat motor, ale rozebrat půl motorky... Ale stalo se. Po rozpůlení jsem objevil kolečko bez zubu. Někomu přede mnou tam asi padly dvě rychlosti přes sebe za jízdy a zuby se naštíply. Toho jsem si při prvním půlení nevšiml. Kolečko jsem naštěstí měl a vyměnil, všechny ostatní zuby jsem tentokrát už pečlivě zkontroloval a motor složil. Před desátou jsem byl s motorem v Praze a začal montovat. Po půlnoci bylo hotovo. Ráno jsem na naprosto nevyzkoušené motorce s omatlaným motorem jel do Roztok. Na to, že je to "jen" kývačka se těšila docela velkému zájmu diváků, což mě opravdu moc potěšilo. Na nějaké přední umístění to tedy samozřejmě nestačilo, ale já jsem se stejně cítil jak vítěz...