V září roku 2000 se mi do cesty přimotal další Stadion, tentokrát "es jedenáctka". Měl ho kamarád mého bratra a já, ač totálně bez peněz, jsem ho za cenu, za kterou mi ho nabídl, nemohl odmítnout. Byl sice nepojízdný, neměl původní karburátor a nešla tam dvojka, ale jinak byl celkem ve slušném stavu. Prý asi patnáct let nejel, ale mě se ho, kupdivu, podařilo nastartovat asi za čtyři hodiny. Nevěřili byste jakou jsem měl radost když poprvé chytil dokonce na to co bylo těch 15 let v nádrži! Bylo tam snad více oleje než benzinu! Sice jen tak provizorně zpojídněného, a s úplně rozladěným předstihem, jsem ho projel. Nyní vypadá skoro jako nový (až na ten chrom) a pyšní se novým lakem (i když trochu nepovedeným), novým sedlem a originál karburátorem. Musím říct, že je to snad ta nejnepohodlnější a nejrozskákanější motorka na jaké jsem kdy jel, ale stejně na něm moc rád jezdím a mám ho rád stejně tak jako všechny ostatní. A to nejen proto, že byl vlastně první, kterého jsem dal celého dohromady, první na kterém jsem si rozbil xxx, první na kterém jsem se dostal dál než 100km od domova... Kdo zažil jízdu na tomto stroji, ten na něj buď už v životě nesedne, anebo mu navěky přiroste k srdci. A nejen k němu, ale i k jiné části těla...