Bugatti Royale
Bugatti Royale 41 100
Ettore Bugatti chtěl vyrobit ještě luxusnější a dražší, ale lehčí automobil než Rolls Royce. Svůj sen se rozhodl realizovat se svým synem roku 1927. Prvním zájemcem byl španělsý král Alphons XIII. Než vůz koupil byl sesazen. Royale s číslem šasi 41 100 se nikdy neprodal, protože cena dosahovala hodnoty 680 000 franků. Na tomto šasi se vystřídalo celkem 5 karoserií. Tento gigantický automobil poháněl řadový osmiválec, s jedním karburátorem, o obsahu 12765 cm3 a výkonu 250 koní, který dokázal přes třírychlostní převodovku rozhýbat vůz až na 170 km/h.
Bugatti Royale 41 111
ObrázkyRoyale s číslem 111 byl prodán Armandu Esdersovi roku 1932. Měl stejný rám a motor jako předchozí typ. Karoserie obrovitého roadstera byla podle návrhu Jeana Bugattiho. Automobil se proslavil také tím, že měl odnímatelné přední světlomety, které se ukládaly do speciálního pouzdra v kufru. V roce 1936 vůz koupil politik Thomas Patenotre. Automobilu nechal vyměnit karoserii u karosárny Binder. Po válce vůz koupil antikvář Frederick Henry. S karoserií typu městské kupé se Royale 41111 později stal exponátem muzea v USA.
Bugatti Royale 41 121
Na třetí podvozek typu Royale dodala karoserii firma Weinberger z Mnichova. Vypadala podobně jako první karoserie typu 41 111. Byl to tedy obrovský kabriolet. Prvním majitelem byl němec Dr. Fuchs, který vůz koupil v roce 1932. Později byl převezen do Šanghaje, potom do Kalifornie a do New Yorku. Poté co dlouho stál v garáži na pobřeží moře, koupil ho Charles Chayne, který ho zrenovoval a přidal mu ještě nepůvodní doplňky. O několik let se vůz dostal do muzea firmy Ford v Detroitu. Kvůli finančním problémům však museli Royale prodat. Roku 1997 dokázali na aukci cenu zvednout až na téměř 10 milionů dolarů.
Bugatti Royale 41 131
Podle čísla 41 131 se zdá, že byl tento automobil vyroben dříve než následující 41 141. Začal se sice dříve stavět, ale byl dokončen pzději. Tento Royale měl zvětšený obsah motoru na 14 726 cm3. Tím se zvýšil i výkon na 300 koní a rychlost na 200 km/h. Kvůli karoserii byl zvětšen také rozvor z 4300 mm na 4500 mm. Dostal čtyřdveřovou, čtyřsedadlovou, uzavřenou karoserii typu limuzína od firmy Park - Ward Londýn. Vůz si koupil anglický kapitán C. W. Foster. Byl to poslední Royale, který se Ettre Bugattimu podařilo prodat.
Bugatti Royale 41 141
Čtvrtý Royale dostal dvoudveřovou čtyřsedadlovou karoserii. Byl vyroben v roce 1933. Měl obdélníkový rám shodný s předchozími modely . Přední náprava byla typická pro značku Bugatti: trubková, kovaná s vykovanými otvory pro dvě listová půleliptická listová péra. Měla rozchod 1600 mm. Poháněná zadní náprava s diferenciálem měla rozchod také 1600 mm. Rozvor náprav byl 4300 mm. Automobil byl 6000 mm dlouhý, 2000 mm široký, 2000 mm vysoký a vážil 3 tuny.
Bugatti Royale 41 150
Na šestý podvozek typu Royale byla namontována karoserie mohutného čtyřdveřového, čtyřsedadlového kabrioletu. Motor byl stejný jako měly všechny modely Royale. Byl to řadový vodou chlazený osmiválec o obsahu 12 765 cm3 s rozvodem OHC a výkonem 250 koní při 2500 ot. min. Motor měl 1 karburátor Bugatti, 1 vačkovou hřídel a 3 ventily a 2 svíčky na jeden válec.
Bugatti Royale 41 160
O tomto automobilu se vedou spory jestli byl vůbec vyroben. Ti co říkají, že vyroben byl, tvrdí, že hned po jeho vzniku byl odvezen asi do Jugoslávie. Existují však i odpůrci, kteří tvrdí, že nikdy vyroben nebyl.
Luxusní motorový vlak Bugatti
Ettore Bugatti původně zamýšlel vyrobit vozů Royale 25 kusů. Zkompletoval jich však jen sedm. Jenomže předtím než začal stavět jednotlivé vozy vyrobil napřed všech 25 motorů. Zbývající motory použil jako pohon pro vlak, který se skládal z jednoho, dvou nebo tří vozů. Tento "motorák pro bohaté" dokázal jet rychlostí až 100 km/h.