Aero, Praha
Aero 500
Letecká továrna přistoupila v roce 1928 k výrobě lidového automobilu kvůli malému odbytu letadel a přívěsných motocyklových vozíků. 1. prosince 1928 začal ing. Břetislav Novotný rýsovat a 7. května 1929 vyjel první prototyp. Veřejnost mohla vůz poprvé vidět na 21. výstavě automobilů v Praze ve dnech 23. října až 3. listopadu. Vodou chlazený půllitrový jednoválec o výkonu 10 koní umožňoval 460 kg vážícímu vozu jet rychlostí až 75 km/h. Karoserie byla dvomístná jednodvéřová vzhledem k větší tuhosti, s nouzovým sedadlem v zavazadlovém prostoru. Byla připevněna na dva nosníky profilu L, které měli na každém konci čtvrteliptické listové péro. Vůz byl 3200 mm dlouhý, 1190 mm široký a 1460 mm vysoký. Rozvor měl 2230 mm a rozchod vpředu 1050 mm a vzadu 950 mm.
Aero 662
V roce 1931 se firma rozhodla vyrábět dvouválcový automobil stejné koncepce. Motor měl obsah 662 cm3 o výkonu 18 koní. Uděloval vozu rychlost 85km/h. Vyráběly se i sportovnější verze s obsahem 750 cm3. Převodovko byla shodná s předchozím typem tedy třístupňová se zpátečkou. U sedmsetpadesátek se montovaly redukce. Vůz měl potom 2 řadící páky, 6 rychlostí dopředu a dvě zpáteční. Na první pohled se od vozu Aero 500 lišil dvojími dveřmi. Šestsetšedesátdvojka byla o 40 kg těžší.
Aero 1000
V roce 1932 přistoupila továrna k výrobě sportvního dvoumístného vozu. Lidé ho přezdívali silniční štika. Měl litrový dvouválec o výkonu 26 koní a hmotnost pouze 590 kg. To dovolovalo jet rychlostí až 100 km/h. Od předchozích typů se lišil větším chladičem, obloukovitou vzpěrou mezi blatníky, superbalónovými šestnáctipalcovými pneumatikami a předními brzdami. Byl 3400 mm dlouhý a 1220 mm široký. Rozvor byl stejný jako u předchozích typů, ale rozchod byl 1030 mm. Tento vůz dosáhl mnoha sportovních úspěchů.
Aero 30
Pro výrobu sportovních automobilů této koncepce se firma Aero rozhodla v roce 1934 kvůli požadavkům spotřebitelů, kteří chtěli prostornější, pohodlnější, rychlejší a stabilnější automobil. Vůz dostal líbivou karoserii s dlouhou přední kapotou a nejnižším těžištěm z českých automobilů. Do zcela nově řešeného podvozku se montoval nový dvouválcový litrový motor o výkonu 28 koní, který poháněl přední kyvadlovou nápravu s diferencálem. Zadní náprava byla také kyvadlová. Pérování zajišťovaly příčná listová péra a třecí tlumiče. Rám byl plošinový z uzavřených obdélníkových profilů z ocelového plechu, s rovným dnem. Rozměry byly u roadsteru : délka 4000 mm, šířka 1430 mm a výška 1050. Limuzína a kabriolet byly o 120 mm delší a o 400 mm vyšší. Hmotnost byla 850 kg, 910 kg, nebo 930 kg. Rozvor byl 2515 mm až 2715 mm a rozchod 1200 mm. Dosahoval rychlosti až 105 km/h.
Aero 50
Obrázky
Vůz je velmi
podobný předchozí třicítce, ale má o 150 mm
delší kapotu a zdvojený motor. Tím vznikl
řadový čtyřválec se stejnými rozměry
součástí. Dával výkon 48 koní při 3500 ot.
min. Umožňoval vozu uhánět rychlostí až 125 km/h.
Karburátor Solex mohl být jeden nebo dva. Zadní
nápravu odpružovala oproti třicítce dvě půleliptická
péra. Do vozu se montovaly kapalinové brzdy a velké
brzdové bubny. Rozvor náprav byl u roadsteru 2600 mm a
limuzíny 2780 mm. Šířka byla 1550 mm a výška
1500 mm. Roadster byl dlouhý 3880 mm a limuzína 4440 mm.