Tatra Kopřivnice
Tato firma se jmenuje Tatra až od roku 1920. Do té doby vystřídala mnoho názvů (1850 - 1853 - Ignác Šustala - výroba kočárů, 1853 - 1858 - továrna na výrobu kočárů v Kopřivnici, 1858 - 1866 - Šustala a spol. v Kopřivnici na Moravě, 1866 - 1882 - Dvorní kočárovna - Šustala a spol., 1882 - 1891 - Císařsko-královská dvorní kočárovna a vagonka Šustala a spol. - Kopřivnice Morava, 1891 - 1918 - Nesselsdorfer Wagenbau - Fabriks - Gessellschaft, a.g., 1918 - 1920 - Kopřivnická vozovka a.s., 1920 - 1927 - Tatra, 1927 - 1936 Závody Tatra a.s., dříve Kopřivnická vozovka a.s., 1936 - 1946 - Tatra - Ringhoffer a.s.). Firma vyráběla nejdříve jen kočáry, za několik let do výrobnb.ho programu přibyly železniční vagóny a v roce 1897 také automobily.
NW Präsident (1897)
Tento automobil zkonstruovali Leopold Sviták a Hans Ledwinka. Byl to první automobil postavený na našem území, v té době v Rakousku - Uhersku. S tímto spíše kočárem bez koní než; s automobilem podnikl v roce 1898 baron Theodor von Liebig dálkovou jízdu z Kopřivnice do Vídně. Na voze Präsident je pozoruhodné řízení. V tomto období měly automobily na řízení většinou kliku. Präsident měl řídítka jako z jízdního kola. Karoserie byla dřevěná, čtyřsedadlová se stahovací střechou pouze nad zadnímy sedadly a byla posazena na železném rámu. Obě nápravy byly tuhé odpérované podélnými půleliptickými listovými pery. Kola byla stejná jako na kočáru, ale měla pryžové obruče. Motor značky Benz byl ležatý, dvouválcový s odkrytým klikovým mechanismem a byl uložen u zadní nápravy.
NW - závodní speciál (1899)
Závodní speciál byl postaven v Kopřivnici za velmi krátkou dobu pěti týdnů. Už to nebyl motorizovaný kočár, ale "opravdový" automobil postavený od základů. S tímto vozem se zůčastnil Theodor von Liebig několika závodů, např. roku 1899 na klusácké dráze ve Vídni zvítězil, byl druhý v závodě Nizza - Draguignan a vyhrál první cenu v závodě Nizza - La Turbie, v roce 1900 dojel druhý v závodě Salzburg - Linz - Vídeň. Automobil měl vzadu uložený vodou chlazený motor o výkonu 12 koní při 1300 otáčkách za minutu, který uděloval vozu rychlost až 90 km/h. Chladič a palivová nádrž byly umístěny vepředu před řidičem. Zajímavé je, že řidič a spolujezdec neseděli ve stejné výšce. Řidič byl asi o 40 cm výš a o 30 cm dál. Tento speciál už měl volant a pneumatiky.
Tatra 11,12 (1923,1926)
Tatra 11 se stala senzací na XV.pražském autosalónu zejména kvůli zcela nové konstrukci rámu s centrální nosnou troubou. Motor byl také konstrukční novinkou. Byl to vzduchem chlazený plochý dvouválec s rozvodem OHV o objemu 1056 ccm a výkonu 12 koní. Tyto dva konstrukční prvky se staly pro Tatru na další léta typické. Převodovka byla čtyřstupňová se zpátečkou, kardanový hřídel procházel nosnou troubou k diferenciálu. Zadní náprava měla výkyvné polonápravy, na jejichž koncích byly umístěny dvojité brzdové bubny, odpružení obstarávalo příčné listové pero. Přední náprava byla tuhá bez brzd odpružená také příčným listovým perem. Karoserie se stavěly čtyřsedadlové a dvosedadlové kariolety, roadstery, limuzíny a různé verze pro menší firmy. Od začátku se Tatry 11 zůčastňovaly závodoů. např. Zbraslav-Jíloviště či Ecce Homo do historie se však nejvíce zapsalo vítězství a druhé místo ve třídě do 1100 ccm na slavném závodě Targa Florio v roce 1925. Toho se zůčastnily tři speciální upravené vozy s válci ze speciální litiny, se snímatelnými hlavami a jehlovými ložisky na ojnicích a klikovém hřídeli. Velice slavné se stalo vítězství Josefa Veřmiřovského v 5800 km dlouhém závodě Moskva-Tbilisi-Leningrad roku 1925.
Tatra 52 (1930)
Tatra 52 se vyznačovala osvědčenými konstrukčními prvky, které byly již v té době pro Tatru typické,páteřovým trubkovým rámem, vzduchem chlazeným plochým motorem umístěným vpředu a výkyvnými polonápravami. Motor byl vzduchem chlazený čtyřdobý čtyřválcový s rozvodem OHV o objemu 1910 ccm a výkonu 30 koní při 3000 ot. 1min. Převodovka byla čtyřstupňová, spojka suchá vícelamelová. Vůz při hmotnosti kolem 1300kg dosahoval rychlosti 90 km/h. Nožní kapalinová brzda působila na bubny všech čtyř kol, ruční pouze na zadní. Na rámy s rozchodem 1300mm s rozvorem od 2770 až 3170mm se stavěly nejčastěji šestisedadlové uzavřené limuzíny, ale i kabriolety, faux-kabriolety, autodrožky a různé užitkové verze (sanitky, valníky, dodávky, a policejní vozy). Některé luxusnější verze byly karosovány u specializovaných karosáren, většinou u Sodomky. Délka karoserií se pohybovala mezi 3700 až 4100mm. Vyrobilo se i několik závodních verzí. Ty se zúčastňovaly domácích i zahraničních závodů. V roce 1930 J.Veřmiřovský řídil na Ecce Homo vůz s kompresorem Zoller a měl nejlepší čas ze všech zúčastněných vozů.
Tatra 57 (1931)
Hadimrška byla typické tatrovácké koncepce s páteřovým rámem. Motor byl plochý čtyřválec OHV o objemu 1155 ccm a s jedním karburátorem dával výkon 18 koní. Motor byl spojen přes suchou jednokotoučovou spojku s přímo řazenou čtyřstupňovou převodovkou. Sedmapadesátka dosáhla nejvyšší rychlosti 85 km/h. O zabrždění 780kg těžkého vozu se staraly mechanické bubnové brzdy na všech čtyřech kolech. Ruční brzda působila pouze na zadní kola. Zadní náprava měla výkyvné polonápravy odpérované jedním příčným půleliptickým perem, přední byla dělená se dvěma listovými pery, které tvořily závěsy pro čepy kol. Karoserie se montovaly dvoudvéřové čtyřmístné uzavřené, nebo polokabriolety, a také dvousedadlové roadstery.
V roce 1935 přišla na trh modernizovaná verze pod označením Tatra 57A. Ta se vyznačovala hlavně upravenou zakulacenou karoserií. Podvozek oproti předchozí verzi zůstal stejný. Motor se také příliš nelišil, objem zůstal stejný, výkon však vzrstl na 20 koní. Tím se zvýšila i maximální rychlost na 90 km/h, i když se zvětšila i hmotnost na 870kg. Rozchod kol jako u typu 57 činil 1200 mm, rozvor 2550 mm, koroserie měla také přibližně stejné rozměry. Měřila na délku 3400-3500mm na výšku 1520mm a na šířku 1450mm.
O tři roky později, v roce 1938 se objevila opět modernizovaná sedmapadesátka s označením 57B. Ta měla opět vylepšené tvary karoserie, hlavně novou přední masku. Na novou Hadimršku se stavěly už jen uzavřené karoserie, které měřily na délku 4000mm, na šířku 1550mm a na výšku 1520mm. Podvozek opět zůstal nezměněn. U motoru se zvýšil objem na 1256 ccm a tím i výkon na 25 koní.