Bugatti (závodní)

Bugatti 35 (1924)

Typ 35 Ettore Bugatti představil v roce 1924 na Velké ceně Francozského autoklubu (ACF). Je považován za nejzdařilejší dílo Ettore Bugattiho. Pětatřicítkou začíná řada slavných klasických závodních automobilů Bugatti z let 1924-1930. Motor byl řadový osmiválec bez kompresoru o obsahu 2 litry. Se dvěma karburátory měl výkon kolem 100 koní. Převodovka byla čtyřrychlostní bez synchronizace se zpátečkou. Vůz dosahoval rychlosti až 175 km/h. Jeden z vozů, s kterým v roce 1924 na Velké ceně v Lyonu dojel Ernest Friedrich na osmém místě vlastnili také manželé Junkovi. 

Bugatti 35T 

Tento automobil je na první pohled úplně stejný jako typ 35. Má pouze zvětšený objem na 2,2 litru. Motor je také bez komresoru se dvěma karburátory Zenith nebo Solex. Má výkon asi 110 koní. Tím se zvýšila i maximální rychlost na 190 km/h. 

Bugatti 35B

Typ 35B byl zvenku opět až na drobné detaily stejný jako předchozí typy. Nejnápadnější změna byla díra na pravé straně kapoty. Ta tam byla kvůli kompresoru, protože u přeplňovaných motorů při podřazování vznikal ve válcích vysoký tlak a teplota a při otevření ventilu by mohla směs jít zpět do kompresoru a mohl by se poškodit. Touto dírou vycházela směs ven. Motor byl řadový osmiválec o objemu 2,2 litru s kompresorem. Přeplňováním se výkon zvýšil na 145 koní a nejvyšší rychlost na 210 km/h. Typ 35B také vlastnili Junkovi. Eliška Junková s ním startovala v roce 1927 na Targa Florio. V prvním kole byla čtvrtá a v druhém dokonce vedla, ale pak se zablokovalo řízení, nabourala do skály a ze závodu musela odstoupit. V roce 1928 startovala znovu. Tentokrát dopadla lépe. V prvním kole byla čtvrtá, v druhém se dostala do vedení, ve třetím a čtvrtém jela na druhém místě, v pátém kole měla poruchu vodní pumpy a proto dojela až na pátém místě. I tak to však byl velký úspěch.  

Bugatti 35C

U tohoto modelu byl kvůli předpisům snížen objem válců na 2 litry. Výkon se však o moc nesnížil na 130 koní. Maximální rychlost byla kolem 200 km/h. Rám a karoserie byly stejné jako u všech petatřicítek. Rozvor byl 2400 mm, rozchod vpředu i vzadu 1300 mm, délka 3700 mm a šířka karoserie 850 mm. Vůz vážil 750 kg. Junkovi měli i typ 35C se sportovní karoserií. V roce 1927 s ním Paní Junková startovala na Nürbürgringu, kde i přesto že měla poruchu a často museli vyměňovat svíčky vyhrála ve skupině do 3 litrů. V roce 1928 se tento automobil stal osudným Čeňkovi Junkovi, když jel závod na Nürbürgringu. V šestém kole dostal smyk na roztaveném asfaltu, naboural a narazil hlavou do skály. Kdyby si na poště ve Francii nezapoměli naúčtovat 5 franků za odeslání přilby tak by Junkovi možná zachránila život.

Bugatti 37 a 37A

Typ 37 je vlastně slabší sourozenec pětatřicítky. Sedmatřicítka měla řadový čtyřválcový motor o objemu 1,5 litru, 37 bez kompresoru, 37A s kompresorem. Výkon byl 75 nebo 90 koní a maximální rychlost 150 nebo 170 km/h. Karoserie byla stejná jako u typu 35, ale  měla kratší kapotu a celkově byla o 50 kg lehčí a o několik mm kratší.